One of the traditional camp evenings includes talent show, the night during which both kids and counselors show off in front of the whole camp. The Grange Camp had especially colorful talent show with marvelous costumes, brilliant masks, and superb performances. Brad, Logan, and I decided to join it with our little band we formed. I feel it my duty to say that Logan (guitar) and Brad (drums) are really good at what they play, so I just joined them as a frontman.
We practised for two days for this night. We decided to transform originally camp song called the Beaver Song into a new rock song. I think we did a great job and everyone had fun that night.
P.S. Check out our clothes. Awesome : )!
The video is on the right side in the video bar.
======================================================================
Přehlídka talentů se řadí mezi tradiční večerní program každého kempu, během něhož předvádí svůj um děti i vedoucí. Grange kemp má tradičně velmi barvitou přehlídku talentů a skvělá vystoupení. Všichni jsou navíc oděni do těch nejlepších kostýmů a úžasných masek, které často přímo čiší originalitou. Logan, Brad a já jsme se rozhodli přispět svou troškou do mlýna s bandou, kterou jsme vytvořili. Cítím se povinen poznamenat, že Brad (bicí) a Logan (kytara) jsou opravdu zběhlí v tom, co dělají, a hrají výborně. Já jsem se k nim pouze přidal jako zpěvák.
Na vystoupení jsme cvičili dva dny. Rozhodli jsme se přetvořit jednu z písniček, které zpíváme tady na kempu (Bobří píseň), do mírně rokové verze. Myslím, že se nám to povedlo a všichni se tu noc dobře bavili.
Video je vpravo v sekci Videa.
22 July, 2008
The Giant Swing / Houpačka
Last year it was out of order. We have resumed to use it this year. What am I talking about? The giant swing!
Hidden amongst trees, you could easily miss it wending your way through the woods. Passing by, you would spot a clearance with two high poles, couple of ropes hanging down, and a sign warning not to use the course unless properly supervised. You would probably have no idea what this all is used for. But it takes about 15 people to get the thing moving. Two instructors, two people for the ladder, two victims/volunteers for the swing, and ten people to get them up (I dub these "slaves of ancient Egypt", since owing to their labor (they pull the main rope) the people swinging get all the way up).
Observe the video to get a better picture...
====================================================================
Loni byla zkažená, ale letos ji znovu používáme. O čem že je řeč? O obří houpačce : ).
Houpačku schovanou mezi stromy je velmi snadné přehlédnout. Jediné co vidíte, jdete-li kolem, jsou dva vysoké kůly, pár lan a značka, která varuje před používáním této hračky bez školeného dozoru. Nikoho by asi nenapadlo, k čemu tohle místo slouží. Stačí ale vzít něco kolem patnácti lidí a zábava začíná. Dva instruktoři, dva lidi k žebříku, dva houpajíci se dobrovolníci/oběti a asi deset lidí, jejichž úkolem je dostat ty dva nahoru (jelikož společně tahají hlavní lano, přezdívám jim "otroci starobylého Egypta").
Pro lepší pochopení doporučuji shlédnout následující video...
Hidden amongst trees, you could easily miss it wending your way through the woods. Passing by, you would spot a clearance with two high poles, couple of ropes hanging down, and a sign warning not to use the course unless properly supervised. You would probably have no idea what this all is used for. But it takes about 15 people to get the thing moving. Two instructors, two people for the ladder, two victims/volunteers for the swing, and ten people to get them up (I dub these "slaves of ancient Egypt", since owing to their labor (they pull the main rope) the people swinging get all the way up).
Observe the video to get a better picture...
====================================================================
Loni byla zkažená, ale letos ji znovu používáme. O čem že je řeč? O obří houpačce : ).
Houpačku schovanou mezi stromy je velmi snadné přehlédnout. Jediné co vidíte, jdete-li kolem, jsou dva vysoké kůly, pár lan a značka, která varuje před používáním této hračky bez školeného dozoru. Nikoho by asi nenapadlo, k čemu tohle místo slouží. Stačí ale vzít něco kolem patnácti lidí a zábava začíná. Dva instruktoři, dva lidi k žebříku, dva houpajíci se dobrovolníci/oběti a asi deset lidí, jejichž úkolem je dostat ty dva nahoru (jelikož společně tahají hlavní lano, přezdívám jim "otroci starobylého Egypta").
Pro lepší pochopení doporučuji shlédnout následující video...
06 July, 2008
Sailing Camp / Kemp plachtění
The best week of the summer camp so far, that has been the sailing camp. Having 15 and 16 year old campers, I did not have to put too much effort into keeping them straight. After all, these are no little 10 year old campers whose idea of fun is to jump from a top bunk to the one next to it.
I have requested to be a counselor of this group for a simple reason, to try sailing. I was excited about it so I eagerly watched for the campers completely boring video of how to sail, what to do in order to avoid injuries, how to prepare the boat for a sail, and how to tie six different knots used on a sail boat.
The other day I set off with Dina to my very first sail. After the first disappointing hour of hopeless attempts to try to catch the wind we succeeded in the next part of the lesson as we finally managed to control the sail and the tiller well enough to sail the speed of wind. We were also able to change directions very well. It turned out to be a succesful sail.
On the last day we went to a sailing trip. Divided into two groups, we sailed across the sound to a beach on the other shore. Our group sailed aboard the huge periouger sailboat (for about 20 people) on the way there. Periouger having nothing but wind to propel it went suprisingly fast and I enjoyed it a lot.
After a snack on the beautiful and pictersque beach I took the small sunfish sailboat again. Sailing slowly against the wind, we saw some of the other boats way ahead. The crew of one of those sailing closer to us capsized. Dina and I struggled hardly to keep the boat moving, but we found oureselves stuck with no wind in the sail more often than we would wish to. Eventually, in the point when half of the boats were already at camp Dave came with the rescue boat to take us back - we got stuck again approximately in the middle of the way.
I had bittersweet feelings about that trip. On one hand I enjoyed sailing a lot, on the other hand we did not make it all the way to the camp. Nevertheless, I consider this week to be the best I have had so far in the camp. It was fun to try sailing!
====================================================================
Asi nejlepší týden, který jsem na kempu zažil, byl sailing camp. Měl jsem skupinu 15/16 let, s kterými jsem vycházel víc než dobře. Přece jen to nejsou desetileté děcka, pro které představuje skákání po dvojpatrových postelích nejlepší zábavu.
Předem jsem si zamluvil právě tuto skupinu, která se věnovala plachtění, neboli plachtařskému sportu, pro mě do té doby zcela neznámému. Byl jsem připraven se vrhnout do vod místního zálivu na malých plachetnicích (přezdívaných sunfish), nadšeně jsem proto sledoval pro všechny ostatní naprosto nezáživné video o tom, jak udělat první kroky v plachtění, jak zajistit, aby vše proběhlo bezpečně, a jak uvázat šest speciálních uzlů potřebných na plachetničkách.
Další den jsem společně s Dinou vyrazil na vodu. Po první hodin ě beznadějných pokusů o chycení pořádného větru jsme se úspěšně probrali v druhé části lekce, kdy se nám po zvládnutí plachty i kormidla začalo docela dařit. Nakonec se z toho vyklubal úspěšný plachtící den : ).
Poslední den jsme vyrazili na výlet přes místní záliv. Namířeno jsme měli na opačný břeh, kde se ukrývala malá krásná pláž. Rozděleni do dvou skupin jsme se rozplachtili směrem tam. Naše skpina se vezla na velkém Periougeru, plachetnici pro zhruba dvacet lidí, která pouze s větrem v plachtách brázdila vody překvapivě rychle.
Po svačině na pláži jsme se, tentokrát v malých sunfish loďkách, vydali zpět. Plachtili jsme proti větru, což je vždycky těžší. Ostatní loďky se nám rychle vzdalovaly. Jedna z posádek plachtící blízko nám se převrhla, zatímco my, častěji než bychom si přáli, jsme zaseknutí na jednom místě bojovali s větrem. Nakonec nás asi v půli cesty vysvobodil Dave a jeho záchranný člun, který nás odtáhl zpět do kempu, kde už na nás delší dobu čekaly některé ostatní posádky.
Celý výlet měl pro mě hořkosladkou příchuť. Plachtění mě nesmírně bavilo, byl jsem ale zklamaný z toho, že se nám nepodařilo dostat se až zpět do kempu. Každopádně to ale byl nejlepší týden, který jsem zatím v kempu zažil. Plachtění bylo jednoduše skvělé!
I have requested to be a counselor of this group for a simple reason, to try sailing. I was excited about it so I eagerly watched for the campers completely boring video of how to sail, what to do in order to avoid injuries, how to prepare the boat for a sail, and how to tie six different knots used on a sail boat.
The other day I set off with Dina to my very first sail. After the first disappointing hour of hopeless attempts to try to catch the wind we succeeded in the next part of the lesson as we finally managed to control the sail and the tiller well enough to sail the speed of wind. We were also able to change directions very well. It turned out to be a succesful sail.
On the last day we went to a sailing trip. Divided into two groups, we sailed across the sound to a beach on the other shore. Our group sailed aboard the huge periouger sailboat (for about 20 people) on the way there. Periouger having nothing but wind to propel it went suprisingly fast and I enjoyed it a lot.
After a snack on the beautiful and pictersque beach I took the small sunfish sailboat again. Sailing slowly against the wind, we saw some of the other boats way ahead. The crew of one of those sailing closer to us capsized. Dina and I struggled hardly to keep the boat moving, but we found oureselves stuck with no wind in the sail more often than we would wish to. Eventually, in the point when half of the boats were already at camp Dave came with the rescue boat to take us back - we got stuck again approximately in the middle of the way.
I had bittersweet feelings about that trip. On one hand I enjoyed sailing a lot, on the other hand we did not make it all the way to the camp. Nevertheless, I consider this week to be the best I have had so far in the camp. It was fun to try sailing!
Asi nejlepší týden, který jsem na kempu zažil, byl sailing camp. Měl jsem skupinu 15/16 let, s kterými jsem vycházel víc než dobře. Přece jen to nejsou desetileté děcka, pro které představuje skákání po dvojpatrových postelích nejlepší zábavu.
Předem jsem si zamluvil právě tuto skupinu, která se věnovala plachtění, neboli plachtařskému sportu, pro mě do té doby zcela neznámému. Byl jsem připraven se vrhnout do vod místního zálivu na malých plachetnicích (přezdívaných sunfish), nadšeně jsem proto sledoval pro všechny ostatní naprosto nezáživné video o tom, jak udělat první kroky v plachtění, jak zajistit, aby vše proběhlo bezpečně, a jak uvázat šest speciálních uzlů potřebných na plachetničkách.
Další den jsem společně s Dinou vyrazil na vodu. Po první hodin ě beznadějných pokusů o chycení pořádného větru jsme se úspěšně probrali v druhé části lekce, kdy se nám po zvládnutí plachty i kormidla začalo docela dařit. Nakonec se z toho vyklubal úspěšný plachtící den : ).
Poslední den jsme vyrazili na výlet přes místní záliv. Namířeno jsme měli na opačný břeh, kde se ukrývala malá krásná pláž. Rozděleni do dvou skupin jsme se rozplachtili směrem tam. Naše skpina se vezla na velkém Periougeru, plachetnici pro zhruba dvacet lidí, která pouze s větrem v plachtách brázdila vody překvapivě rychle.
Po svačině na pláži jsme se, tentokrát v malých sunfish loďkách, vydali zpět. Plachtili jsme proti větru, což je vždycky těžší. Ostatní loďky se nám rychle vzdalovaly. Jedna z posádek plachtící blízko nám se převrhla, zatímco my, častěji než bychom si přáli, jsme zaseknutí na jednom místě bojovali s větrem. Nakonec nás asi v půli cesty vysvobodil Dave a jeho záchranný člun, který nás odtáhl zpět do kempu, kde už na nás delší dobu čekaly některé ostatní posádky.
Celý výlet měl pro mě hořkosladkou příchuť. Plachtění mě nesmírně bavilo, byl jsem ale zklamaný z toho, že se nám nepodařilo dostat se až zpět do kempu. Každopádně to ale byl nejlepší týden, který jsem zatím v kempu zažil. Plachtění bylo jednoduše skvělé!
28 June, 2008
Ecology Class / Hodina ekologie
Since the video upload is now available I can post here stuff I have recorded. Well, this is a class of ecology with Blair. The kids were let to collect bugs, spiders, worms, and other nasty little animals and later we put all these into a terrarium and created our own small "zoo".
=====================================================================
Protože můžu narozdíl od minulého roku publikovat i videa, rozhodl jsem se zkusit sem dát krátký záznam z hodiny ekologie s Blairem. Děti sbírali různé brouky, pavouky, červy a další podobnou havěť. To vše jsme pak dali do malého terária a vytvořili tak naši vlastní malou "zoo".
=====================================================================
Protože můžu narozdíl od minulého roku publikovat i videa, rozhodl jsem se zkusit sem dát krátký záznam z hodiny ekologie s Blairem. Děti sbírali různé brouky, pavouky, červy a další podobnou havěť. To vše jsme pak dali do malého terária a vytvořili tak naši vlastní malou "zoo".
25 June, 2008
As I Was Rollerblading / Jak jsem bruslil
I was all enthusiastic about bringing my brand new rollerblades with me to the camp. Proudly putting them on, I thought how clever that was to take them here - the landscape is flat, the roads smooth with barely any cars - ideal conditions. Rollerblading was meant to be a perfect substituent for running. However, I didn't count with the dogs.
Yes, the dogs. They run freely on fenceless gardens and yards of the local houses and they are often trained to hunt down ducks, deer, and basically whatever that moves. Therefore an unarmed rollerblader is a prey easy to catch...
After the first successful loop (it took me about 40 minutes) I felt like I found the right way to keep myself fit and busy while spending time here at camp. During the second attempt to finish the loop, though, I was ambushed by three dogs. Blading down the road, they ran after me with their tongues stuck out, drooling, and ready to get me. In a second they were too close. Luckily, they were called off by their master. This all happened too quickly for me to realize the real danger. But it was enough to scare me to the extent of considering whether to continue rollerblading on the North Carolina roads.
The other day I had enough courage to venture out of the camp on my rollerblades again. After telling my friends to expect me back in about fourty minutes I set off. The fear inside me was growing bigger and bigger as I was passing the skinny pitbull (who, by the way, looked as he hadn't been fed in a month) chained to the house right next to the road coming to the camp. Having him behind, I was still listening attentively and all of a sudden - bark, bark! The image of the pitbull ripping away from the leash freaked me out so much that I faltered and fell backwards.
In no more than ten minutes did my friends see me back at the camp busting the door of the cabin and swearing, with occasional cries of the "I hate North Carolina" type. My wrist was sprung, leg and elbow bruised and grazed, and I felt terribly tired.
It was a great fun for Logan to see me upset and he never really grew tired of repeating the story over and over to everyone, laughing and pointing out how angrily I cried I hated America (which I tirelessly deny, because after sobering from the anger I realized that I like it here even better).
After couple of days the pain in my wrist ceased and so did my enthusiasm in rollerblading outside the camp. I realized that I have to accept the fact that the environment here is unfriendly to nearly any type of physical activity that includes being outside, be it running (the average temperature is around 96°F, poisonous snakes crawl on the running trails in the forest and bears lurk in the bushes) or rollerblading (hungry dogs and hot sun). So what sport am I going to try next?
====================================================================
Když jsem si s sebou do kempu balil kolečkové brusle, chvástal jsem se, jak skvělý to je nápad. Krajina je tady rovná, cesty upravené, bez děr a výmolů - prostě ideální prostředí k bruslení. Plánoval jsem, že místo běhání budu celé dny bruslit. Udělal jsem ovšem velkou chybu - nepočítal jsem se psy.
Ano, psi. Běhají si po neoplocených zahradách místních stavení jak se jim zachce a jejich majitelé je často chovají k loveckým účelům. Loví kachny, srny, jeleny a vše ostatní, co se hýbe. A neozbrojený bruslař je velmi snadná kořist...
Po prvním úspěšně absolvovaném kolečku, které mi zabralo asi 40 minut, jsem cítil, že brusle jsou ta správná volba kterak se udržet v kondici. Při druhém pokusu o zdolání stejného okruhu jsem však byl přepaden několika psy, kterým se asi zdálo, že jsem ta správná oběť. Vyběhli na mě s jazyky vyplazenými, celí poslintaní, v očích jiskra která dávala tušit, že jakkoli to dopadne, pro mě tady život končí. Naštěstí pro mne si majitel své miláčky zavolal zpátky. Vše se seběhlo moc rychle na to abych si uvědomil, že jsem vůbec v nebezpečí. Každopádně jsem zvažoval, jestli pokračovat v bruslení na silnicích Severní Karoliny.
Nakonec jsem se ještě jednou odhodlal vyjet na bruslích. Kamarádům jsem řekl, ať mě čekají tak za čtyřicet minut, a vyrazil jsem. Když jsem míjel vychrtlého pitbula (který vypadal že měsíc nežral) přivázaného k domu u cesty vedoucí do kempu, nejistota ve mě rostla. Už byl za mnou, ale já stále napjatě poslouchal. V tom se najednou ozvalo hlasité haf haf a to už jsem se válel na zemi, protože představa, že se ta bestie utrhla z vodítka, mě vylekala do té míry, že mi podjely brusle a já sebou třískl o zem.
Ani ne za deset minut jsem byl k údivu všech kamarádů zpět v kempu. Nadával jsem a mlátil kolem sebe, sem tam nenávistně vykříkujíc jak to tady nesnáším a že je to tady všechno na nic. Naštípnuté zápěstí, modřiny a sedřená noha a loket, to byl výsledek mého dobrodružství na bruslích.
Pro Logana se tato scénka stala nezapomenutelnou, neustále a dokola ji všem opakoval a nikdy neopomenul vyzdvihnout, jak jsem naštvaně vykřikoval, že nesnáším Ameriku (což samozřejmě popírám, jelikož po vystřízlivěná z mého vzteku jsem si uvědomil, že se mi tady vlastně líbí ještě víc).
Po pár dnech bolest v zápěstí ustala a já přestal mít chuť vyrážet ven z kempu na bruslích. Pochopil jsem, že zdejší prostředí nepřeje venkovním aktivitám různého druhu, ať už je to běhání (průměrná teplota pohybující se kolem 38°C, jedovatí hadi plazící se po stezkách v lese, medvědi číhající v křoví) nebo bruslení (horké slunce a hladoví psi). Otázkou tedy zůstává, který sport zkusím příště?
17 June, 2008
A Bear Spotted! / Medvěd!
Yesterday (17.6.2008) at about 8pm of the local time a black bear was spotted by several counselors at the 4H Eastern Enviromental Center. It wandered carelessly at the back of the sports field. It went by the field and after about three minutes dived into adjacent bushes. It has not been seen since then.
Note: No one was injured during this incident.
=====================================================================
Včera (17.6.2008) okolo osmi hodin večer místního času byl několika vedoucími 4H kempu spatřen černý medvěd. Zvíře se nějakou dobu potulovalo při okraji louky určené ke sportům všeho druhu. Vydalo se kolem okraje louky a asi po třech minutách se ztratilo v přilehlém porostu. Od té doby nebylo nikým spatřeno.
Poznámka: Při tomto setkání nebyl nikdo zraněn.
Note: No one was injured during this incident.
=====================================================================
Včera (17.6.2008) okolo osmi hodin večer místního času byl několika vedoucími 4H kempu spatřen černý medvěd. Zvíře se nějakou dobu potulovalo při okraji louky určené ke sportům všeho druhu. Vydalo se kolem okraje louky a asi po třech minutách se ztratilo v přilehlém porostu. Od té doby nebylo nikým spatřeno.
Poznámka: Při tomto setkání nebyl nikdo zraněn.
16 June, 2008
Camp Life / Jak to jde v kempu
The first week of the camp is over and now that I look at it, it was quite succesful. Both new and old friends are pretty awesome and I enjoy all the time spent with them. There has been a lot going on since I arrived. First and foremost, woods are burning near the camp so from time to time the weather in the camp tends to be 'smoky'. See the picture - the fire is very close to the camp. We were assured today it will not burn down...well, we'll see.
The first weekend was marked by nice weather, our trip to the beach and consequential visit to a museum. Actually, in Kitty Hawk, NC the first flight by Wright brothers took place and you can walk on the very places where the brothers attempted to remain in the air. This all is accompanied by various tours and explanations in the building of the museum. Monument on a nearby hill reminds of those days over 100 years ago when men took the first steps as pilots.
The staff training ends this week and the first group of campers will arrive on Sunday. This year we're expecting some very interesting groups: among others a military camp with emphasis on military-based activities and games; my favorite Grange Camp with a long tradition; sailing camp (which I hope to be a counselor of) specializing on sailing; and Take Off 4-Health camp - a three week lasting health camp for obese kids (personally, I have no idea what to expect of this one). I think there's a lot to be looking forward!
===================================================================
The first weekend was marked by nice weather, our trip to the beach and consequential visit to a museum. Actually, in Kitty Hawk, NC the first flight by Wright brothers took place and you can walk on the very places where the brothers attempted to remain in the air. This all is accompanied by various tours and explanations in the building of the museum. Monument on a nearby hill reminds of those days over 100 years ago when men took the first steps as pilots.
The staff training ends this week and the first group of campers will arrive on Sunday. This year we're expecting some very interesting groups: among others a military camp with emphasis on military-based activities and games; my favorite Grange Camp with a long tradition; sailing camp (which I hope to be a counselor of) specializing on sailing; and Take Off 4-Health camp - a three week lasting health camp for obese kids (personally, I have no idea what to expect of this one). I think there's a lot to be looking forward!
===================================================================
První týden kempu je tak nějak za námi a když se na něj zpětně dívám, byl celkem úspěšný. Znovu jsem se potkal se starými známými, potkal nové lidi, a se všema je zatím sranda a vymýšlíme spoustu věcí. V kempu i jeho okolí se dějí zajímavé věci. Kousek od nás například hoří lesy, takže počasí je vždy čas od času takové zakouřené. Byli jsem však ujištěni, že kemp neshoří... Na obrázku nahoře lze vidět, jak je oheň blízko.
První víkend proběhl dobře, za pěkného, slunečného počasí jsme se jeli podávat na pláž a zároveň navštívili muzeum o prvním letu. Kitty Hawk je totiž pobřežní městečko, kde bratři Wrightové uskutečnili první dvanáctisekundový let. Každý se může projít po těch místech, kde se uskutečnily pokusy o vzlet a let řízený člověkem. V samotné budově muzea se nalézá spousta obrazových i textových dokumentů vztahujících se k onomu bájnému dni.
Náš staff training končí v pátek. Pak očekáváme první děti. Letos se sem přijedou podívat některé zajímavé skupiny: mezi jinými jakýsi armádní kemp s požadavkem na aktivity spjaté s bojem/válkou; můj oblíbený Grange Camp s dlouholetou tradicí; kemp specializující se na plachtění (chtěl bych tuto skupinu vést a zkusit plachtění s nima); a Take Off 4-Health Camp s obézními dětmi, které zde pobudou celkem tři týdny a budou se snažit shodit nějaké to kilo (nějak nevím, co od toho čekat). Každopádně se je na co těšit.
První víkend proběhl dobře, za pěkného, slunečného počasí jsme se jeli podávat na pláž a zároveň navštívili muzeum o prvním letu. Kitty Hawk je totiž pobřežní městečko, kde bratři Wrightové uskutečnili první dvanáctisekundový let. Každý se může projít po těch místech, kde se uskutečnily pokusy o vzlet a let řízený člověkem. V samotné budově muzea se nalézá spousta obrazových i textových dokumentů vztahujících se k onomu bájnému dni.
Náš staff training končí v pátek. Pak očekáváme první děti. Letos se sem přijedou podívat některé zajímavé skupiny: mezi jinými jakýsi armádní kemp s požadavkem na aktivity spjaté s bojem/válkou; můj oblíbený Grange Camp s dlouholetou tradicí; kemp specializující se na plachtění (chtěl bych tuto skupinu vést a zkusit plachtění s nima); a Take Off 4-Health Camp s obézními dětmi, které zde pobudou celkem tři týdny a budou se snažit shodit nějaké to kilo (nějak nevím, co od toho čekat). Každopádně se je na co těšit.
07 June, 2008
Back to the NC State / Zpátky do Severní Karoliny
The school year has passed somewhat fast and I'm again on my way to the NC. For the second time. I guess I'm much more experienced and older than last year : ). OK, the big news is that I resume writing my summer blog. This time I'm taking my laptot to the US so there won't be any problems with uploading photos/videos like last year. All right, it's already too late and my flight tomorrow is early...I'm going to bed.
=====================================================================
Rok se setkal s rokem a já mám znovu namířeno do Severní Karoliny, už podruhé. Asi jsem za tu dobu zmoudřel, zestárl, a vůbec : ). Každopádně o co jde v tomto příspěvku - letní blog znovu ožívá. Tentokrát s sebou do US beru notebook, takže už snad nebudu mít tolik problémů s nahráváním fotek a videí. Tak jo, už je celkem pozdě a zítra letím brzo, tak se na to musím pořádně vyspat.
=====================================================================
Rok se setkal s rokem a já mám znovu namířeno do Severní Karoliny, už podruhé. Asi jsem za tu dobu zmoudřel, zestárl, a vůbec : ). Každopádně o co jde v tomto příspěvku - letní blog znovu ožívá. Tentokrát s sebou do US beru notebook, takže už snad nebudu mít tolik problémů s nahráváním fotek a videí. Tak jo, už je celkem pozdě a zítra letím brzo, tak se na to musím pořádně vyspat.
